Pavlův zápisník

Většina z nás si pamatuje dobu analogových fotografií. Když jsme je chtěli vidět, museli jsme vyrazit za tím, kdo je udělal, aby nám otevřel své albíčko. Nebo nám ho přinesl do hospody. Teď se díváme na webu nebo do hospody nosíme notebooky.

Také si můžeme vzpomenout, když jsme analogové fotky dělali. Buď jsme měli malý automatický foťáček, obvykle s rozmyslem vyfotili na jeden dva filmy dovolenou a pak odnesli do minilabu a po týdnu jsme měli papírové fotky. Nebo jsme z analogové zrcadlovky začali mokrým procesem získávat snímky, které možná byly kvalitnější než z minilabu a jejich získání také trvalo nějakou tu dobu.

A nyní, s širokou dostupností levných digitálních zrcadlovek se opět vracíme do této doby. Fotograf nasnímá stovky snímků, a aby byly co nejkvalitnější, tak do RAWu. Pak je potřeba vybrat z té kupy snímky, které stojí za to, upravit je, vymalovat mraky a vytáhnout barvy a konečně udělat nějaké ty fotky.

Doba je zlá a času málo, takže to obvykle trvá docela dlouho. Třeba zrovna dnes Jirka Chomát přidal na svůj web fotky ze Šumavy, které udělal před dvěma měsíci.

Doba, potřebná k ukázání fotek, se tak opět vrací k měsíci až dvou zpoždění, od chvíle, kdy byl snímek pořízen. Jasně, je potřeba ty fotky upravit, udělat s nimi PhotoShop kouzla, aby byly co nejhezčí, ale co to pak říká o té fotce? A když chci mít album z dovolené, bude to ostatní po dvou měsících zajímat?

Po více než třech letech od chvíle, kdy jsem pořídil nového horského bika Ravo Sago, jsem překonal 5000km. Prvních 1300km jsem nalítal za cca. 5 měsíců, ale po tom, co jsem se odstěhoval do Prahy, mi výkonnost docela klesla. Ale nic není ztraceno, zase jezdím víc po Praze.

Za tu dobu jsem vyřešil spoustu problémů, jako třeba funkční prádlo a jeho zásadní problémy, řešil základní cyklistický problém a zakoupil spoustu důležitých věcí, jako SPD botky a ještě další (a také jsem se na těch SPD musel naučit jezdit :-), vybavil se na zimu, osvětlil se a nakonec zavrhl camelbag - raději vozím průhlednou láhev od Authora ;-)

Také jsem jel pár cyklomaratonů, jako Berounský a Houštecký Bike Maraton (2007 i 2008) nebo Praha - Karlštejn z Kola pro život (2007) a úplně nový maraton Velká cena vinných sklepů Lechovice (2007) a sezonu zakončil brutálním Giro Winter Trans Brdy (2007). Letos je to horší, ale zimní TransBrdy zřejmě zkusím zase :-)

5000km jsme oslavili výtečným výletem z Hostomic přes Kuchyňku a rozhlednu Studený vrch, kde je výborný výhled (nejen) na Temelín, ale také tam grilují skvělé šunkové klobásy (prý je dělají jen pro ně). Vlastních 5000km bylo při návratu zpět v Podbrdech, ale vůbec to nevadilo :-)

S kolem jsem plně spokojen. XT řadí naprosto přesně, brzdy brzdí skvěle - a to ani nejsou kotoučové, a průhledná láhev od Authora... Hliníkový rám je znát. Do budoucna plánuji zakoupit nějaké to ergonomické sedlo, protože současné už toho má docela dost.

Moje předpověď na víkend nevyšla, čekal jsem slunečno a teplo, bohužel od rána lilo jak z konve. V Novohradských horách to je docela znát - 10 stupňů, vítr a mlha - nic moc. A protože moje předpověď byla odlišná, nevzal jsem si vůbec nic, co by se mi do tohoto počasí hodilo (až na goretexové tenisky :-)

Takže jsem usoudil, že je třeba se dovybavit. V Českých Budějovicích jsme vyrazili do ulic a nejdříve narazili na první obchod. Mělo mě varovat, že loga skvělých značek nad vstupem (nike, adidas, umbro...) neukazují příliš na outdoorové vybavení. Ale v horní patře měli velké výprodeje značky Loap.

Chvíli jsem postával u nějakých zlevněných bund a za chvíli přišla slečna, jestli prý nechci pomoci. A já, že ano a že sháním nějakou membránovou bundu a jestli nějakou mají, protože tady jsou všechny zátěrové. Slečna se vyděsila, odpověděla, že je tam jen jako brigádnice a že tomu vůbec nerozumí. Tak jsme poděkovali a dívali se dál. Slečna se ale nevzdala a nabídla mi membránovou bundu od Loap - bohužel dámskou :-) To se mi moc nezamlouvalo, tak jsme se ještě zeptali, jestli v okolí není nějaký jiný obchod. Slečna na to, že není odtud (ČB), ale že za rohem je Kamzík a že možná tam něco budou mít. Poděkovali jsme a šli se podívat do Kamzíka s tím, že se eventuálně vrátíme - 1700Kč za bundu, sice zátěrovou, jsem byl ochoten dát.

S malými nadějemi jsme dorazili do Kamzíka. Ten malý obchod byl narvaný bundami, všechny ve slevách a za rozumné ceny. Zkoušel jsem za podobnou cenu jako v předchozím obchodě bundu Salewa a ještě jednu. Chlapík mi doporučoval spíše tu Salewa, sice zátěrovou ale s větším sloupcem než tu druhou. Už jsem byl skoro rozhodnut, když jsem vyhrábnul za úplně stejnou cenu membránovou bundu SnowWolf Rainstorm, zlevněnou z 2970 na 1780Kč. Tu mi chlapík doporučil jako úplně nejlepší (proč to ale neudělal dříve? :-), membránovou, s nějakým tím sloupcem (20 000/15 000 proti Salewě s 7 000/7 000), padnoucí a v dobrých barvách.

Hned jsem si ji na sebe vzal a venku se bavil tím, jak se kapky deště od bundy odrážejí :-)

Zatím jsem s bundou spokojen. Když je s ní spokojen Karel Loprais, tak já musím být také :-)

Jak jsem již nedávno psal, život starého dobrého Canon PowerShot A95 ukončil pád na zem. Začal jsem se tedy porozhlížet po novém fotoaparátu.

Chvíli jsem koketoval s myšlenkou změnit značku a zkusit třeba Panasonic DMC-TZ5, ale nějak mě nepřesvědčil. Nakonec jsem zůstal věrný značce a vybral nejvyšší model v PowerShot řadě, již zmíněný Canon PowerShot A650.

Požadavky zůstaly v podstatě stejné: nějaké ty megapixely, nějaký ten zoom, ideálně stabilizátor a povinně tužkové baterky. Což tento foťák splnil na 100%.

Nakonec je o trochu větší, ale zase má větší výklopný displej. Je trochu těžší, ale má větší zoom. A dostal jsem k němu v ceně 4Gb paměťovou kartu, kterou sice moje čtečka nepodporuje (SDHC), ale protože A650 podporuje USB 2, tak stahování přes PTP není až tak tragicky pomalé. Ale výhledově nějakou novou čtečku pořídím (naštěstí už teď stačí jen na SDHC a MemoryStick, jiné karty už nemám).

Co mě u A650 potěšilo? Hlavně velký displej, zoom a speciální tlačítka na nastavení ISO a dalších parametrů. Co mě trochu vyděsilo, bylo to, že tlačítko ISO nefunguje u určitých režimů. Ale to je nakonec celkem jasné, takže jsem se s tím smířil. A fotky také vypadají super.

Myslím, že to byla docela dobrá volba :-)

Po seznámení se s KDE 4.1 na notebooku jsem se rozhoupal, že i na stolním PC bych toto prostředí mohl začít používat. Jedinou chybkou bylo, že jsem na stroji používal Fedoru 8 a KDE 4.1 je v tuto chvíli v balících pro Fedoru 9. Upgrade nikdy neuškodí, takže jsem se začal koukat po možnostech upgradu. Těch je několik:

1. staré dobré osvědčené DVD
2. yum update
3. PreUpgrade

První možnost jsem zavrhl, nechtělo se mi pálit DVD (i když jsem ho později našel v šuplíku již vypálené :-). Druhou možnost už jsem kdysi zkoušel a docela fungovala, takže jsem se rozhodl jít novou, třetí cestou, přes PreUpgrade.

Zdá se to velice jednoduché: PreUpgrade se spustí, zkontroluje, co je potřeba, stáhne balíky, instalační jádro a po rebootu automaticky spustí instalační anacondu, která to všechno doinstaluje. Stačí pár kroků:

1. Back up all important data before upgrading.
2. Run the yum update command as root to make sure all packages are updated to their latest versions.
3. Run the yum install preupgrade command as root to install PreUpgrade.
4. Run the preupgrade command as root to start the PreUpgrade application.
5. Select the Fedora release you want to upgrade to on the Choose desired release screen, and click the Apply button.
6. When all of the packages have downloaded, reboot your system to start the Fedora 9 installer.

Probíhalo to tak, jak má. Stáhlo vše potřebné, restartovalo se, spustila se Anaconda a začala něco dělat. Po delší době, co se nic nedělo, jsem koukal do konzole a zjistil, že se snaží cosi stahovat z internetu. Zřejmě chybějící balíky. Jenže nikdo nepředpokládal, že bych mohl být za http proxy (chybka, škoda že byla reportována již v roce 2004).

PreUpgrade - ještě to vypadá v pohodě :-)

Nakonec jsem do adresáře /var/cache/yum/anaconda-install (nebo nějak podobně se jmenoval) stáhnul všechny balíky distribuce, ať už si s tím nějak poradí.

Poradilo si. Nainstalovalo si to asi 1600 balíků a pak asi 3 hodiny dofinišovávalo instalaci. Po rebootu jsem již skoro měl Fedoru 9. Nevím proč, ale jádra zůstala stále z Fedory 8.

Spustil jsem tedy yum update, který stáhl asi dalších 700 balíků, i s novým jádrem, a po tomto jsem již měl celou Fedoru 9.

Přemýšlím nad tím, jakou to má asi výhodu oproti metodě 2, kdy si jen nainstaluji nové release balíky a pak spustím jednoduše yum update...

Pěkné, ale příště to už dělat nebudeme...

Pokrok nezastavíš. Je jasné, že dálniční známky ve formě, jak je známe, jsou již zastaralé - lepit samolepku na sklo a ještě na ní fixou psát SPZku... Fuj :-)

Proto budeme mít nové dálniční známky ve formě elektronických krabiček. Tu si někam dáme a můžeme zvesela jezdit. Už od příštího roku.

Výhody jsou zřejmé - žádné lepení na sklo, žádné psaní. Krabička bude přenosná a lidé si ji budou moci půjčovat. Výhodou pro ministerstvo je, že nastal legitimní důvod pro další navýšení ceny :-)

Jednou z nevýhod, co mě napadají (kromě sledování aut, i když to ministerstvo popírá), je právě přenositelnost krabiček. Dá se totiž jednoduše předpokládat, že většina aut bude touto krabičkou vybavena. A jak se známe, krabičku umístíme a budeme ji nechávat v autě neustále - kdo má na to myslet a nosit stále sebou.

To zas bude vylomených zámků a rozbitých skel pro pár stovek...

Tedy vlastně ne. A nebo já vlastně nevím...

Včera vyšly KDE 4.1, na což jsem opravdu dost čekal. Protože to, co ukázali světu jako KDE 4.0, byl návrat ke kořenům. Nestabilní, v podstatě nefunkční. A naneštěstí zařazené do Fedory 9 :-(

Dnes jsem koukal do yum repository updates pro Fedoru a tam ještě KDE 4.1 nejsou. Zato jsem našel v yum repository updates-testing KDE 4.0.99. Povolil ho a nainstaloval (yum --enablerepo=updates-testing update).

Opravdu to vypadá mnohem lépe. Funguje to, vypadá to pěkně. Díky moc!

A jak je to s tou verzí? KDE se mi hlásí takto:

K Desktop Environment

Version 4.1.00 (KDE 4.0.99 (4.1 RC1+))

Opravdu zajímavé číslování :-)

Po dlouhých letech mě opustil můj starý dobrý přítel, Canon PowerShot A95 :-(

Ne že by to bylo z čista jasna, jen mi prostě při jízdě na tandemu parkem u Villa Borghese vypadl z kapsy a párkrát odskočil. Pak ještě trochu fungoval, ale po návštěvě Colossea přestal fotit tak, jak jsem byl zvyklý...

A toto je poslední fotka...

Pokud jste to nepoznali, tak to je kopec Pallatin v Římě.

Takže to začíná znovu...

Tak si to tu užívejte, my jedeme do Říma :-)